Pro naši další oddílovku se z Orlovny stalo muzeum starých věcí z různých dob. Takže naše oddílovka nezačínala v Orlovně, ale trochu netradičně a nečekaně – v muzeu. Na konci expozice jsme měli možnost obdivovat Knihu času, kterou chránila celá řada nesmírně citlivých poplachových čidel…

Kromě Knihy času jsme viděli třeba starý buben afrického kmene z Madagaskaru ze 7. století nebo strunný hudební nástroj z Argentiny z 11. století (struny se však nedochovaly). Nejvíce nás však zaujala samotná Kniha. Co to vlastně ta Kniha času je?

Je to nejcennější kniha na světě, v současnosti odhadovaná na 4 miliony EUR. Tato kniha měla obrovskou hodnotu již v 7. století. Mniši v klášteře v Briar Hill ji psali déle než 300 let. Odpradávna se jí říkalo kniha času a podle legendy je v ní skryto tajemství času – minulost, přítomnost a budoucnost.

Právě při jejím obdivování jsme najednou uslyšeli poplašné hlášení, které informovalo o narušení bezpečnostního systému v muzeu a hlas nás žádal, aby jsme se všichni dostavili k hlavnímu vchodu. To jsme udělali a právě v tento moment začalo naše dobrodružství…
U dveří byla zpráva, ve které stálo, že vikingové přepadli vesnici a pokradli téněř všechen majetek, a také si hodně lidí odvedli do zajetí. Ukradli i Knihu času. Nějaký kluk jménem Oliver byl také zajat a putoval společně s ní. Právě on nám napsal, že ji odnesl vikingský náčelník, Harold Chlupatá paže, a že nám po cestě zanechával různé zprávy a znamení, abysme se dostali ke knize. Protože jenom ta – jak stálo ve zprávě – nás dostane zpátky domů, do 21. století! A ještě nám u zprávy nechal jakési podivné klikyháky. Pod každým z nich bylo písmenko. Byl to klíč k runovému písmu.

Takže při zmatku v muzeu někdo ukradl Knihu času a všechny nás vrátil do 11. století!!!A tak jsme opustili muzeum a vydali se za knihou. Šipky nás dovedly na rybníky, kde stál betonový sloupek. Byl na něm runový nápis a my jsme pochopili, proč nám Oliver nechal u 1. zprávy tuto abecedu. Pomocí ní jsme nápis rozluštili. Stálo tam: TENTO SLOUP TU STOJÍ NA POČEST HAROLDA CHLUPATÉ PAŽE, STEJNĚ JAKO SLOUP U JEHO DOMU. JDI K DOMU.A tak jsme se vydalli dál po cestě. A zanedlouho jsme v dálce spatřili dům. U domu jsme si všimli úplně stejného sloupu. Ve sloupu byla schovaná další Oliverova zpráva, kde nás informoval o tom, že Harold Chlupatá paže je mrtvý! Zranil se při dobývání vesnice a zraněním pozděj podlehl.

Oliver zastihl smuteční průvod a poradil nám, že cestou půjdeme kolem dřevěných kruhových staveb. Tam máme vždy hledat další nápovědy. Ke zprávě byl přiložený ještě list papíru, na kterém byly místa vikingské mytologie. Všechno jsme si uschovali a po krátkém občerstvení putovali dál. Najednou jsme skutečně uviděli stavbu, o které mluvil Oliver. Byla na rozcestí a byla na ní šipka, která nám ukázala správnou cestu. A potom jsme zase došli na křižovatku. A kudy teď? Cedule ukazovaly 3 velmi podivná místa. Ty názvy jsme nikdy neslyšeli. A tak nám Šimi přečetl ten Oliverův list, s místy vikingské mytologie. Po krátké poradě jsme se vydali směr Valhala. Ptáte se, proč právě tam?

Ve Valhale je Odinův palác, kde jsou mrtví válečníci vzkříšeni. Do Valhaly přicházejí jen bojovníci, kteří zemřeli v boji. Bojovnice, zvané Valkýry, odnášejí těla padlých a všechen jejich majetek do Valhaly na létajících koních.

Tak jsme se vydali dál a myšlenky na únavu jsme zaháněli hrou bomba-nálet. Za jednou zatáčkou byla opět dřevěná stavba. Zpráva nás informovala o tom, že už jsme opravdu kousek od Valhaly. Že se máme vydat cestou, u keré je kytice růží, a že nás potom modrá značka dovede až do Valhaly. Tady jsme se rozdělili na 2 skupiny. Jedni by chtěli jít doprava, ale druzí zase doleva. Háček byl v tom, že v obou směrech byla modrá značka. Skoro všichni chtěli jít samozřejmě doleva, protože to bylo z kopce, ale situaci zachránil pozorný Tomsn, který někde zaslech, že Valhala je na kopci. A tak jsme nakonec šli správným směrem!!!

Poslední úsek cesty vedl lesem. Najednou začalo sněžit. Ale nebyla to žádná hrůza. Asi po 10 minutách se počasí umoudřilo. To nás asi bohové chtěli odradit od vstupu na posvátné místo, kde odpočívají mrtví bojovníci. Při vstupu do Valhaly byl velký nápis. Ten nápis byl zase zapsán runovým písmem. Vytáhli jsme klíč a dali se do luštění. Na ceduli stálo: VÍTEJTE VE VALHALE, SÍDLE PADLÝCH, V ODINOVĚ KRÁLOVSTVÍ. ČEKÁ VÁS NAPLNĚNÍ OSUDU.

Rozhlédli jsme se a opět jsme uviděli tu stejnou dřevěnou stavbu. Po nalezení zprávy jsme začali hledat bílou šipku (to v tom sněhu nebyl zrovna lehký úkol), protože pod ní byla ukrytá Kniha času, s jejíž pomocí jsme se mohli vrátit domů. Do 21. století. Knihu jsme do delším pátrání našli a shromáždili jsme se kolem ní. Na začátku knihy byl naštěstí obsah, a tak jsme otočili na stranu 96. Kapitola měla název Cestování v čase.

Text byl zašifrovaný, ale s tímhle jsme si hravě poradili a s napětím čekali, co bude na další stránce. Tak jsme podle knihy otočili na stranu 72, rozluštili text a otočili zase úplně jinde. Tento postup jsme zopakovali ještě 2x a potom jsme už konečně věděli všechno o tom, jak se VRÁTIT DO BUDOUCNOSTI. Tak jsme každý na knihu položili předmět, který pocházel z místa a času, kam jsme se chtěli vrátit (tento jsme si měli všichni vzít s sebou); chytli jsme se za ruce; zavřeli oči a po slovech:Kniho času, kniho času, naslouchej mému hlasu, jsme oči otevřeli a skutečně jsme byli zpátky v naší době! Ptáte se, jak jsme to poznali? No přece tak, že jsme najednou nebyli ve Valhale, ale u Hložecké kaple. A byli tam lidé, kteří byli oblečení jako my. A zimní bunda přece v 11. století ještě neexistovala!!!

Při zpáteční cestě jsme se skoro celou dobu kulovali, a také jsme si rozdělali oheň a opekli špekáčky.

Oddílovka se i přes malou účast vydařila – a ti, co tam nebyli – přišli o hodně!
Výlet do 11. století a následný návrat do budoucnosti prožili: Medvěd, Bobr, Tom, Šimi, Vojta, Ondatra, Michelangelo, Luke, Tom II., Šikula, Tomsn a Dery