Tentokrát jsme se dohodli na společné výpravě se Zlínskými vlčaty a jejich vedoucími. Účastnilo se tedy 7 vlčat z našeho oddílu, 4 vlčata ze Zlína, roveři Rafan a Mucha, vedoucí Květa a Jindra ze Zlína a moje maličkost.

Náš oddíl se sešel v Orlovně v pátek 23.3. ve 3h. Odtud jsme se pokojně přesunuli na zastávku k MEZu. Cesta do Zlína, na místo setkání se zbytkem výpravy, nám utekla rychle. Ve Zlíně na autobusáku jsme prožili první dobrodružství, protože jsme na přesednutí na autobus jedoucí do Fryštáku měli jenom 5 minut. To jsme zvládli taktak, takže na nějaké seznamování nebyl čas. K tomu jsme se dostali až po cestě z Fryštáku na základnu.Dorazili jsme akorát se setměním, u krbu se zahřáli, pojedli zásoby z domu a zahráli několik seznamovacích her. Během nich nás k našemu překvapení navštívil poutník, který se nedaleko od nás na nějaký čas usídlil. Vyprávěl nám o svých toulkách krajem, ale zmínil se i o tlupě neznámých stvoření přebývajících v nedalekém lese. Prý u sebe skrývají starou mapu k vzácnému artefaktu. Vlčata byla okamžitě rozhodnuta vyrazit do boje, i přesto, že se již setmělo. A skutečně. Po krátkém a tichém přesunu hlouběji do lesa jsme narazili na dvojici zlobrů u hlídkového ohně. Proběhla taktická porada -> obklopení nepřátel -> hormadný útok -> ukořistění mapy. Před usnutím se všem po těchhle událostech honily hlavou myšlenky, co nás asi čeká další den.

Hned po snídani nás opět navštívil poutník a prozradil nám druhé tajemství mapy. Bylo na ní nanesen text neviditelným písmem. Hned jsme rozdělali oheň a zkusili ji nad ním nahřít. Po chvíli se začla objevovat první písmena až se ukázalo, že jsou na ní zapsána naše jména rozdělená do tří skupin. Podle nich jsme se tedy rozdělili na družiny.Následovaly rychlé přípravy a vyrazili jsme. Řídili jsme se mapou, kterou jsme minulého večera ukořistili zlobrům. Cesta k nám nebyla nikterak vlídná, jeden úsek byl tak bahnitý, že jsme v něm málem přišli o jednoho člena. Po 2-3 hodinách jsme dorazili k cíli: stáli jsme před branami hradu Lukova. Na hradě musel každý sám vejít do sklepení, kde na něj v temném zákoutí čekal neznámý stařec se zákeřnou otázkou. Kdo odpověděl správně, získal vzácný artefakt. Nejedno vlče se po návratu přiznalo ke své bázni v podzemí. Všem se však podařilo přesvědčit starce svými vědomostmi a svoji trofej si pak nad ohněm opéct. Po jídle se konaly šermířské zápasy. Během nich nás obklopilo černé mračno a začlo pršet. Rychle jsme se vydali na cestu zpět.Naštěstí se počasí rychle umoudřilo a tak jsme mohli po krátkém odpočinku prověřit naši fyzičku. Po tom všem lopocení nám byla odměnou výborná kuřecí čína s rýží, za kterou jsme Květě nezapomněli poděkovat. Tak náročný den nás unavil. Navečer jsme už zůstali uvnitř a zahráli si několik her. Například Mumie, nebo jsme byli architekti a stavěli věže ze špaget a maršmelou.Před spaním jsme si ještě poslechli krásné vyprávění poutníka a pak už se nám jenom zdálo o dobrodružstvích, která jsme za ten den prožili.

Neděle byla ve znamení mše a úklidu. Zdárně jsme dorazili domů a nám vedoucím už se honí hlavami nápady na další akce!Děkuji všem zúčastněným za hezky prožitý víkend!!
Oharek