V sobotu 27. října jsme měli sraz asi o půl deváté u Orlovny. Protože nás čekala dlouhá a namáhavá cesta, neotáleli jsme a den začali rozcvičkou. Po rozcvičce jsme si zahráli několik her a mohlo se vyrazit směr Zimec.

Cesta se stáčela nad kostel až ke křížku, zde jsme posvačili, křížek samozřejmě vyfotili do střediskové soutěže. Dál se cesta ubírala kolem chaty, kde se nachází golfové hřiště. Cestu jsme si zkracovali hrami, například hrou Nesmíš vyslovit slova ANO (případně JO) a NE. Chápete? Ne? … ééé teda co jsem to řekl. No sami víte, že bez těchto slov to prostě nejde. Vlčata se snažila vymýšlet různé otázky, jen aby nachytala ostatní. Snažil jsem se i já a Oharek, ovšem marně. Když už někdo někoho napálil, radoval se tak, že samozřejmě vyslovil tato zakázaná slova =)

Sebou jsme si také vzali létající draky. Když už jsme konečně našli a vystoupali na kopec, jako zákon schválnosti nefoukal vítr. Ale vlče se přece jen tak nevzdá. Po chvilce čekání, přece jen vítr začal foukat, mohlo se jít na věc. Některým to šlo lépe, jiným méně. Ale i tak to byla pěkná podívaná.

Asi za půl hodiny jsme pokračovali dál. Kopec, dolů z kopce, louka, kopec, … Tak to bylo pořád. Najednou jsme se octli pod kopcem Tarandová. Konečně jsme si mohli povědět: „Jo ahaaáá, tak tady ta Tarandová je.“ Tarandová nám byla příslibem, že náš vytoužený cíl už nemůže být daleko. A taky, že nebyl. Kopec, dolů z kopce, louka, …a..?? Že by to bylo Měsíční údolí? Ano bylo. Na doporučení Otce Richarda jsme se nejdříve vydali ke zdejší studánce „Na Lázoch“. Zde se v květnu konají Májové pobožnosti. Studánku jsme společně vyčistili od spadaného listí a vyfotili se zde. Po chvíli zaslouženého odpočinku, jsme konečně doputovali na Zimec. Zde jsme si prohlédli tábořiště a společně se vyfotili. Mnozí z nás tu byli poprvé.

Protože už bylo kolem oběda, rozhodli jsme se zavolat Astrovi, zdali by pro nás do Návojné k zámku přijel. Dostalo se nám kladné odpovědi, tak jsme se vydali Astrovi naproti. Asi po čtvrt hodině už první z nás nasedali do „Modrého nesmrtelného šípu“. A tak jsme se opět octli v Orlovně. Tam nás čekalo příjemné překvapení. „Co to tu voní?“, kladli si mnozí z nás otázku. Odpověď na ni jsme znali cobydup.

Byl to Mucha, který přijel ze Študlova, aby nám mohl navařit jeho vynikající guláš. Všichni se jenom zalizovali. Po tomto skvělém obědu, jsme si pak zahráli ještě několik her do družinového bodování a s úderem třetí hodiny jsme se rozutekli spokojeně domů.

Akce se zdařila. Doma se jen okoupat a převléct do kroje… no a znovu do Orlovny V 5 hodin nás totiž čekal Střediskový sněm a po něm zhodnocení Pohádkového a Strašidelného hradu.