Jen v rychlosti zavzpomínejme, co všechno se dělo na loňském rádcovském kurzu. Program byl možná více nabitý a promakanější než ten letošní. Buďme upřímní. Co ale činí skvělou atmosféru společnosti? Program nebo samotní lidé. To, co loni chybělo, byla UPŘÍMNÁ radost, otevřenost přátel, rozumný humor, vzájemná pomoc, pochopení, zájem sdílet prožitky z každé nastávající chvíle a zkušenosti lidí okolo. Chyběla ona šťáva, která letošním rádcákem přetékala.

Fotogalerii ze setkání si můžete prohlédnout zde.

V pátek jsme si osvěžili navzájem, kdo v jaké pozici je a koho že to má ve skautu teď na starosti. Máňa se pokoušel být trochu přednáškovým typem, což samozřejmě naději na kladnou odezvu zrovna nemělo. Reputaci si ale i s Aničkou napravili noční hrou, na kterou nás vyslali ve 22:00 ve dvou skupinkách. Pustili nás do sice známého prostředí, ovšem plného protivníků neskutečně hbitých a žíznivých po výhře. Byl to zlomový večer, po kterém se účastníci RK odvázali, uvolnili a hlavně který ukázal, že všichni navzájem chceme něco prožívat a v něčem pokračovat. Něco nás spojovalo. Účel hry byl bezesporu splněn – skupinky se rozpadly a vznikla JEDNA BANDA, která si navzájem pomáhala. Hra měla ukázat něco víc. Něco, k čemu jsme se postupně po celý rádcovský kurz vraceli. Sepisovali jsme si totiž dovednosti, které jsme získali a tak měli skvěle viditelnou zpětnou vazbu. Nikomu se nechtělo zalézt do spacáků, přáli jsme si, aby den nekončil, aby her neubývalo, aby písniček ve zpěvníku přibývalo a aby nadšení neupadalo.

V sobotu jsme připravili snídani a tím i vedoucí překvapili. Dnes s programem zaměřeným spíše na skautské dovednosti vystoupila do popředí Anička. Někteří jsme se i styděli, kolik jsme toho zapomněli. Chtěli jsme to napravit, pokračovat v aktivitách a s upřímným nadšením se vzdělávat, ale čas ubíhal rychleji, než kdy jindy. Následoval bezkonkurenční oběd, jenž nám kuchyňské roby na vdávání (starší vedoucí) nachystaly. Když jsme se i o nádobí s láskou poprali, trocha přitom posmáli a vedoucí pomluvili, oblékli jsme se a s chutí vyrazili do města za odpolední hrou. Když den odevzdal svoji vládu večeru, probudily se hvězdy večera, které vystoupily ve známých hrách z partičky.Břicha praskali dobrotami i smíchem, ale i naše očekávání celého rádcáku se nasytilo. V reflexi tolikráte padlo, kolika lidem se zde nechtělo a jaká nechuť vládla při balení si věcí sem, ale teď, s jakým pocitem, náladou a hlavně elánem se budou vracet domů.

Určitě to byl smysluplně prožitý víkend přecpaný vším, co si jen obyčejný hříšný R&R může představit a na co si jen vzpomene. Jsem velice ráda, že to ještě neumírá a že stále jsou lidé, kteří jsou ochotni věnovat čas a prostředky do všeho toho, co jim snad ani oplaceno není. Děkujeme Máňovi a Aničce a doufáme, že započala nová éra rádcovských sešlostí.

Jana Šenkeříková – Opica