
Memoriál Šedého Vlka 2014
23 května, 2014
Pozvánka na dívčí skautský tábor 2014
23 června, 2014V prostředí, jež obklopuje překrásná příroda Závršího, funguje družinka Modré šestky, která na sebe pomocí malých zapálených vlčat za dobu své existence čím dál více upozorňuje. Pro zpestření a zajištění většího úklidu v klubovně se dne 7. března spojily s nenápadnou holčičí družinkou Tarošek. Zpočátku se spojení zdálo být náročné jak pro vedoucí tak pro členy, ale čas se o vše postaral. Zformoval jednu fungující skupinku…
Ve dnech 30. – 31. května se na nedašovské faře družinky sešly se společným záměrem, a to strávit společně čas, přečkat noc mimo domov, zažít dobrodružství, trochu se pobavit a i něčemu přiučit.
Vše vypuklo kolem páté hodiny odpolední, kdy jsme zhlédli prezentaci na téma spolupráce, v jehož duchu se celá naše výprava nesla. Následovalo splnění úkolů, které vyžadovaly spolupráci a dobrou komunikaci mezi jednotlivými členy družinky. Všichni táhli za jeden provaz, a tak vše, až na menší zdržení při luštění zašifrovaného dopisu, šlo plynule a zlehka. Nová síla, kterou jsme nabrali v čerstvě upečené buchtě, se zužitkovala při dalších zkouškách, které na nás čekaly. Družina musela získat dopis, na jehož konci se skrýval kód, který bylo potřeba odeslat za pomoci znalostí morseovky a vlajek skupince druhé. Do následujících aktivit se s chutí zapojili všichni. Hodně jsme si to užili a také si hodně zadováděli. Po vypravování o základních znalostech vlčete a světlušky jsme zasytily chladové žaludky a někteří z nás dostali důležitý úkol. Po stopách svítících svíček se jednotlivé dvojičky vydali hledat své další úkoly pro posun ve svém skautském životě. Na konci cesty obdrželi dopis se zašifrovanými částmi od druha, který běžel před nimi. Svou pomoc následně stvrdili podpisem na pergamenu. Započala dešifrovací a pátrací akce po druhovi, ale jelikož jsme síly museli pošetřit, odebrali jsme se do spacáků a poslouchajíce příběh Mauglího jsme celí nedočkaví na další den spokojeně usínali.
Další den nám přinesl slunečné počasí, které nás ještě více navnadilo na cestu za naším neznámým přítelem. A tak jsme se po rozcvičce posilnili a vydali vstříc nástrahám přírody. Cesta byla dlouhá, plná překážek a nástrah. My ale jako věrní skauti jsme drželi při sobě a putujíce po legendě odkrývané z dopisů, jež jsme při cestě nalézali, neohlížejíce se zpátky kráčeli s dobrou a hudebně naladěnou notou dál. Během cesty jsme dedukovali nad osudem druha, který se v útěku před nepřáteli nepříjemně zranil. A tak jsme se alespoň naučili nejrůznějším věcem, které ve skautu jisto jistě využijeme. Stopy z dopisů nás dovedli až na Královec, kde jsme se měli s druhem nejspíš setkat. Našli jsme ovšem jen ostatek, a to jeho prsten.
Byl to víkend, který nás sblížil a posílil, posunul dál a ukázal nám zase jinou cestu, jak žijí skauti. Jak odlišný je to způsob života v porovnání s jinými dětmi v dnešní době. Jsme moc rádi, že skaut na Závrší neupadl, ale naopak, že povstává. Můžeme se jen těšit, jak o sobě družinka bude dávat vědět čím dál víc.
Více fotografií naleznete zde.
Jana Šenkeříková – Opica