Je neděle, 2.7. 2023, zazvoní mi budík, promnu si oči a s úžasem stávám z postele. Dnes je ten den, kdy konečně jedu zase po roce na tábor. Dobalím si své poslední věci a můžeme vyrazit. Autem míjíme ceduli s nápisem Študlov a kolem mě se začnou lemovat dobře známé scenérie, které ve mně vzbuzují ještě větší nadšení, že už je to opravdu tady. Pozoruju kukuřičná pole, louky, posedy a skoro u tábora nás hlasitě vítají naše každoroční spolutábornice - kravičky. Pohled na táborový kruh nikdy neomrzí, uprostřed se tyčí stožár, na kterém vlaje česká vlajka a já dlouho neotálím a rezervuji si svůj stan, který sdílím s kamarádem. Poslední objetí s maminkou a tatínkem a dobrodružství začíná.

Táborovou hru zahajuje Spongbob s jeho přáteli, kteří nás informují o smutné zprávě – z restaurace U Křupavého kraba zmizely všechny recepty, ukradl je Plankton a my musíme Spongebobovi pomoct s jejich nalezením. To nám to začíná velmi pěkně. Musíme se do toho pustit! Nejdříve se však rozdělujeme do skupinek a společně vymýšlíme název týmu a samozřejmě pokřik, který potom prezentujeme na večerním nástupu. ,,To bylo potichu, ještě jednou a hlasitěji, je to přece pokřik!‘‘, ozývá se z úst vedoucích. Dáme do toho tedy vše a ještě jednou spustíme: ,, Hej hou, hej hou, Žraloci už jdou, Planktona porazíme a Spongeboba zachráníme, hej hou hej hou, Žraloci už jdou!‘‘. Pokřik se line celým táborem a na obličeji vedoucích se rozzářil úsměv jako půlměsíček. Uspěli jsme. Po nástupu se seznamujeme s táborovým řádem, společně se pomodlíme a první skupinka se zapíše na noční hlídky. Já se zabalím do spacáku, přemýšlím, co nás čeká zítra a pomalu usínám.

,,Budíček, rozcvička!‘‘, píšťalkou nás každé ráno probouzí vedoucí. Vyletíme ze stanů a čeká nás nový den. Plníme nejrůznější výzvy, nalézáme postupně všechny recepty, dovádíme ve splavu, relaxujeme v táborové sauně, zpíváme u ohně a nasáváme táborovou atmosféru. Dokonce vyrážíme na výpravu ke střelenské zvonici, po cestě hrajeme Nálety nebo trháme květiny, kterými pak zdobíme naši kuchyňku.

V pátek se pár z nás připravuje na svůj první slib. Vedoucí nám vypráví o skautských hodnotách a postupně se zastavujeme u každého bodu vlčáckého nebo světluškovského zákona a já si uvědomuju, co to pro mě znamená. Oficiálně vstupuju do skautské rodiny a slibuju to před všemi ostatními, kdy uprostřed nás plápolá obrovská fatra. Po vyřčení slibu symbolicky přecházím potok a na druhém břehu mě vítají moji bratři a sestry a dostávám svůj první odznak a šátek. Nezapomenutelný zážitek. Ráno si z ohniště odnesu na památku uhlík od slibového ohně.

V sobotu nás čeká cesta za pokladem. Sbalíme si svačinu a postupně ve skupinkách putujeme podle fáborek a plníme nejrůznější stanoviště. Milým překvapením je pro nás návštěva v podobě pánů, mezi nimi i jeden z bývalých členů skauta, kteří se ve svém volném čase věnují vojenské činnosti, a tak zapojují své zkušenosti do táborové hry a učí nás třeba, jak pracovat s vysílačkami. Poklad úspěšně nalezen a Plankton porazen Získáváme poslední recept na Krabí hambáče, které pak slavnostně uvaříme a oslavujeme tento úspěch na táborové oslavě.

Poslední ráno na táboře, poslední budíček a rozcvička. Dopadá na nás pocit smutku, že se budeme muset všichni rozloučit, zároveň se už moc těšíme na maminky a tatínky a na to, co má pro nás léto ještě připraveno. Balím spacák, deku, karimatku, naposledy zamávám všem kamarádům a vrhám se po krku rodičům. Nasedám do auta, usměju se na kravičky, nadechnu se a ještě na moment si užívám vůni kukuřičných polí, louk a lesů. Míjím ceduli s přeškrtlým nápisem Študlov a začínám se těšit na příští rok!

Tábor v počtu dvaceti dětí, jsme si opravdu užili. Byl to další nezapomenutelný týden, plný zážitků a srandy. Nestal se nám žádný vážný úraz a za celou dobu dohromady pouze dvě klíšťata. Chtěli bychom poděkovat všem zúčastněným dětem a rádi bychom podpořili ty, kteří na táboře byli, ale nechodí do skautu, aby se k nám od září klidně přidali. Tak zase za rok!

Fotogalerii z tábora si můžete prohlédnout zde.

Radoslava Kostková - Erka