Letošní dívčí skautský tábor neměl příliš dlouhého trvání. Na rozdíl od předcházejících táborů ten letošní byl organizován pouze na týden. O nic jsme ale neměly obavy, snad jen o to počasí, které nám, jakožto světluškám a skautkám brumovského střediska, už po mnoho let nepřeje. To ovšem nikoho neodradilo a všechny jsme se naň vrhly s dvojnásobným natěšením. Po celou dobu tábora nás měl provázet tématický rámec Cesta časem…

Všechna ta paráda započala uvítací schůzkou, na kterou se sjely světlušky, skautky a vědkyně, které nám v nastávajících dnech pomáhaly přesouvat se časem. Došlo k několika pokusům, jež dokazovaly schopnosti našich vědkyň, sílu jejich důvěry v sebe navzájem, rozhodnosti putovat dál časem. Dále jsme se všechny pokoušely prokousat základy, které musí zvládat každý vědec, který tomu chce rozumět a chce v tomto oboru něco například dokázat a ukázat, zkontrolovat a zjistit.

Již prvních pár dní přinesly několik dobrých zpráv: všechny jsme si padly neuvěřitelným způsobem do oka, žádné stezky po rodičích nezazněly, sluníčko nám svítilo jako pominuté. Konečně jsem opět po roce vnímala tu atmosféru skautské rodiny. A vůbec jsem nebyla sama.

Monitor na stroji času nestíhal nepřetržité oznamování letopočtů a období, do kterých jsme se postupně dostávaly. Začínaly jsme pravěkem, kde účastnice obdivuhodně čelily nástrahám této nebezpečné doby. Dále nás stroj času přemístil do Egypta. Ani zde aktivní skautky nezaváhaly a pomoci Kleopatře s postavením chrámu nebo rozluštěním svitku braly za samozřejmost. Najednou jsme se octly v době nevyspytatelných vikingů, kteří za sebou zanechali písmo Runy, nebo zbraně, ze kterých jde husí kůže. Ale ani tady nikdo nezaváhal.

Tu ale přišlo starověké Řecko a Řím, nebo také krutá doba Husitů a zlomyslných saracénů a ta nahnala některým obavy z výdrže a taky z ubývajícího paliva ve stroji času. Značné následky nám na paměti zůstaly po době Marie Terezie a s ní spojenou manufakturní výrobu bankovek nebo také rozvoj divadla. Z ničeho nic se začaly dít podivné věci. Nenadálá změna povětrnostních podmínek, nevycházení ranního slunce, neznalost a neuvědomování si času. Stroj potkalo první zakolísání. Nečekané přemístění do budoucnosti všem zamotalo hlavu. Monitor nahlásil zneškodněnou chybu aplikace a putování mohlo pokračovat dále. Jako o závod jsme se hnaly dobou viktoriánskou a zámořskými objevy.

Několik málo okamžiků a všechno se změnilo. Časně zrána jsme se dozvěděly, že stroj času je rozčtvrtěn na různé strany od našeho tábořiště. Každá skupinka se vydala jinačím směrem a čtvrtinu z krytu toho stroje si dala za úkol nalézt. Na konci putování bylo nalezeno i palivo a tak se tato dlouhá cesta již nezdála být zbytečnou.