V sobotu 26. května podnikli skautský a světluškovský oddíl výpravu na Baligovu studánku…Během cesty, která trvala přibližně 2 hodinky se všichni poutníci přemístili do dávných časů, kdy zde na našem hradě žila Velkomoravská knížata…

Pomocí šifer, které poutníci sbírali cestou se později dozvěděli zbytek legendy jak údajně (podle našich prapraprapraprapra..prapředků) vznikla nám všem dobře známá Baligova studánka.
V 7. století za Velkomoravské říše žili na Hradě kněžna Eliška a její manžel a jejich malý syn Petřík. Její muž, Petříkův otec, zahynul v boji a zanechal manželce velké bohatství. Petřík byl ještě malý, často si hrával s dětmi z podzámčí. Přátelil se se sedlákem, ševcem i bylinářkou. Od nich si také díky svým věčně rozcuchaným vlasům vysloužil přezdívku BALIG (což tehdy znamenalo rozcuchaný). Maminka mu často vyprávěla příběhy o statečném vojákovi, ve kterém Petřík nacházel podobu svého otce.Celý kraj věděl, že Petříkovi patří celé panství, ale že on může vládnout až v době, kdy dospěje. Zatím se o vládu v celém kraji spravedlivě starala jeho matka Eliška. Žilo se jim velmi dobře.

Jednoho dne hrad navštívili příbuzní zesnulého tatínka. Eliška je královsky přivítala. Když však z jejich řečí zjistila, že touží jenom po bohatství a majetku, dostala strach.Pojď, Petříku, musíme osvobodit náš kraj od nespravedlnosti, kterou by tu mohli nepřátelé spáchat, rozhodla se Eliška. Vzala Petříka za ruku a přikázala kočím, aby zapřáhli koně. Na vůz společnými silami naložili všechny truhly plné pokladů…

Když jsme ke studánce dorazlili, opekli jsme si co kdo měl (někteří měli hodně kuriózní potraviny=) a abychom se dozvěděli zbylou část legendy, museli jsme vše vyměnit tak jako pašeráci…A pokud chcete vědět, jak to vlastně doopravdy bylo, zeptejte se svých dětí a ony vám jistě rády poví, zbylou část legendy…