Bylo krásné sobotní ráno 26.5. a nastal den s mnoha důležitými chvílemi, které upevnily nejenom naše meziskautské vztahy, ale také nás sblížily se spoustou místních lidí. Započala registrace hlídek, proběhlo zajímavé seznamování s GPS. Již na první pohled na mapu s 25 zaznačenými keškami v 5 zemích, o které jsme měli bojovat, bylo vidět, že autoři celého toho dění si i s těmito titěrnými přípravami na tak velkolepý den přímo pohráli…

Rozjely se ony spekulace, debaty, začala se plánovat trasa cesty a strategie, jež měla každá skupinka zcela a jen podle svých představ.

Po nástupu do nemilosrdného souboje začaly vyrážet první nadšené skupinky na memoriál, hrály se hry a probíhalo seznamování. Pomalu už i oběd přijížděl, a s rekordními časy začaly přibíhat první zadýchané hlídky světlušek. Panovala příjemná nálada, slunce bylo nizučku, guláš voněl – když v tom jsme zaslechli svá jména s výzvou na nástup k zahájení I. ročníku roverského závodu.

Byl nám přidělen zašifrovaný dopis, který jsme v neuvěřitelném čase rozlouskli, hodili na sebe batohy s pitím a po hlavě se vrhli do šestihodinové honičky, běhemž ní nebylo možné v jedné minutě nabrat dechu.

Byl to boj, který jsme vážně nečekali. Při výzvách rozdělání ohně na tři sirky a přetržení provázku na čas, pěti minut pobývání na stromě, 10 minut chůze se zavázanýma očima, sjet přes potok v několika metrové výšce, čtvrt hodiny nemluvit, nebo nekonečně dlouhou trasu přenésti svého vrstevníka na zádech – zkuz si to!
Ale na druhou bych všem přála zažít ty nervy, ten boj, odhodlání, chuť, vzájemnou pomoc a pochopení ve skupince, tu důvěru a vůbec celý společně strávený čas. Možná už zapomínáme, o kolik bychom toho přicházeli, nebýt ve skautské rodině.

Kolikráte jsme to chtěli vzdát? Kolikráte hledání kešek v potocích a pařezích zabalit? Kolikráte vynechat jakékoliv stanoviště? Kolikráte snad i vlajkovací mozeovku jen tak vykřiknout?

Snad to tak mělo být.

Oni to věděli… Jaká to byla dřina, kterou projevili Kyty a Rafan? Nemluvě o času stráveným nad vymýšlením 6 HODINOVÉHO ZÁVODU, nad jejich přípravami a vesměs vším, co k tomu patří. Poklona a respekt je jim slážena nejen za ochotu a organizaci, ale také za samotný zodpovědný postoj. Závodu nic nechybělo a vše bylo precizně promyšleno. Časy vycházely do minuty, indície seděly, souřadnice odpovídaly přesnému uložení kešek a mladí lidé se přátelsky sbližovali, program jednoduše neměl chybu.

Myslím, že veškerá očekávání byla předčena. Nešlo nám o vítězství, ale o prožitek veškerých skutečností a zážitek, který bez pochyb doplnila i následující skautská zábava s kapelami Dynamic a Manewr. Tu se skauti myslím projevili nejen jako ochotní rozdávat sami sebe, ale i jako skvělé společenství a rodina, kterou jsme tvořili. Projevili se nadaní tanečníci i zpěváci s neuvěřitelnými hlasy a velkou zásobou valašských písní, jejichž hlubokost jsme vyléli u ohně, kde panovala síla přátelství.

Jakými nepatrnými stvořeními jsou lidé, že popsat atmosféru, která zde vládla, co s sebou přinesla, co odkryla, nedokážeme vložit do slov na papír. Nelze zde býti objektivními, pokud jste prožili takovou sobotu!

DĚKUJEME.

Jana Šenkeříková – Opica