Poslední víkend v říjnu jsme se se světluškami a skautkami vydali na luxusní dovolenou do Sidonie.

Fotografie z nocování naleznete zde

Pro mne je oddíl druhá rodina, ve které se pořád něco děje. Neustále vstupují do života skautky děvčata, jež vidí svět ještě pořád v naději, že není život jenom o tom ho „nějak“ přežít. Neustále se hlavy našeho oddílu dávají dohromady a věnují čas všem, kteří pociťují nutkání být ve zdravém pochodu naší cesty života. Je zde důležité upozornit na skutečnost, kolikerých jiných aktivit nebo jiných činností by vedoucí mohly být účastněny. S kolika jinými lidmi prožívat jakýmkoliv způsobem tenhle čas. Ne! Ten čas je věnován nám.

Ještě se ani má ruka nedotkla kliky dveří a už jsem slyšela smích veselých děvčat. I když se mi sem moc nechtělo, hned jsem pocítila, že se nacházím na správném místě. Jakoby mi ptáci do uší zazpívali a šum stromů zašeptal něco, co mě povzbudilo a rozveselilo. Střetla jsem se s vlnou vůní dobré společnosti.

Ještě v pátek jsme zahrály neskutečně mnoho her, které potěšily, zabavily, povzbudily k činnosti, přiměly k úsměvu, při kterých jsme navzájem odkrývaly, co se někdy v nás skrývá, při kterých jsme se navzájem poznávaly. Navečer, když se setmělo, byly účastnice podrobeny zkoušce odvahy spojené s úkoly. Následujícího dne byly všichni jaksi živí. Snad to bylo tím nadšením, nebo zvědavostí, co bude. Hodně děvčat totiž zažívalo oddílovou výpravu poprvé! Vyzařovala z nich chuť něco dělat. Toho dne jsme například měly úkol se Zákonem, kterým se řídíme jako správné skautky. Měly jsme ten náš Zákon jakýmkoliv způsobem nafotit. Zde se projevila například spolupráce a kreativita našich skupinek. Dále jsme uplatnily své malířské umění, jež jsme vylévaly na svém výtvoru. Celý program byl pestrý a zaručeně v něm nic nechybělo! Když se před námi slunci skrylo a rozzářily se na obloze miliony hvězd, měl každý probudit v sobě hvězdu talentu a se svým číslem jsme před odbornou porotu předstoupily. Tady se ukázalo, čím je každá z nás obdarována. Jaký dar každá z nás má a jak je každá výjimečná! Bylo zamítnuto napodobení cizích vzorů. Ovšem nejsme v 19. století. U nás se to nestalo! Každý byl sám sebou a taky něco jiného preferoval.

Pak už ale vzplál oheň, zazívaly unavené děti, pojedly se poslední kokina a šlo se odreagovat od reality a alespoň na chvíli snít. Noc byla rychle za námi, že ani sny nestačily podat pořádného řešení a poslední den, nabral rychlost na čase, že jsme jen máchly rukou a byly doma.

Nikdo není rád sám, nikdo by neměl být rád sám! Jaký je to pocit někoho druhého milovat nebo snad dokonce i být milován, přesně takové je to být ve skautské rodině, kde přátelství, důvěra, vzájemná pomoc, rozumná komunikace, radost, ale i společné překonání zla, které hledá skulinku, je náplní našeho společně stráveného času.
Opic@